Náš sponzor: www.electro.cz

sejk na muj tym

6. kolo jaro 2012

Od Zlaté kapličky až na Pražačku!!!

Šejk – Žlutá křídla  3:5 (0:2)

Sestava: Harapes - Bio, Žurda - Baty, Urna, Šali, Javi

Goaly + asistence: #5 (#46), #3 (#5), #3 (#5, #46)

NPR = nejlepší podle rozhodčího:  

Hara hara … Harapééés,

zde je Váš milý Harapejsek. To bylo tak. V pátek dopoledne v kavárně sedím s Petrem Zuskou. Koukám naproti na zlatou kapličku a přemýšlím: „ Půjdu se odpoledne podívat na Šejky a hlavně na Manyho?“  V tom mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozval sám Many a prý, že jsem byl nominován na zápas. Po chvilce zdráhání nabídku přijímám. Šejka nemůžu nechat ve štychu. Sice jsem dlouho ke gólmanskému řemeslu nepřičichl, ale co … mám to v sobě. Přemýšlím:„ Proč nebude chytat Lipelli? minule zklamal??? Psali, že ne. Dostal však pět gólů, ale poslední se závěrečným hvizdem. A proč vlastně nechytá ten Míša Šá?“… no nic už jsem to slíbil a tak se pojede.  

     Doma mě vyzvedl Biograf a jelo se pro Baterku. Cestou jsme se na čerpací stanici snažili dofouknout míče. To se povedlo až na place. Biograf zařídil a přinesl mi je přefouknuté -  ať si je upustím. Upustil jsem je málo – což jsem pocítil při prvním inkasovaném gólu. Míč mi přejel prsty a bolestivé pochroumání bylo zde … k tomu 0:1! A hlavně:“Svítilo mi sluníčko do očí“. Soupeř se začal rozcvičovat na oko bezmyšlenkovitě avšak ve skutečnosti docela promyšleně. Po celou první půli nám svítilo sluníčko do očí a na druhej zapadlo po chvilce. Takže takhle!

    Ale nyní již k vážné práci. První poločas byl špatný. První střela soupeře z pravé strany skončila na tyči, ale bylo to jištěný. Pak jsme si čím dál tím víc koledovali až to přišlo…0:1. Druhý gól mě naštval, protože góly pod tělem při přesunu na zem v souboji jeden na jednoho dostávám nerad. A to mě to tento zápas čekalo ještě jednou. V obraně to ze začátku skřípalo a byli jsme rádi, že soupeř na zadní tyči neproměnil tutovku do odkryté branky. Také zazvonilo břevno. Poločas jsme prohráli 0:2 a to není katastrofa.

    A taky že jo. Druhý poločas vypadal úplně jinak a soupeř už nevěděl, kterej míč má zakoupnout dřív. Nakonec jsem se konečně dostal do zápasového brankářského tempa a připadal jsem si jako na scéně Národního v nejlepších letech. Něco se pochytalo a dokonce jsem vyslal Šaliho do brejku 1:2. Soupeř rozehrával, Šali zachytil rozehrávku a Urna srovnal skóre. Vyrovnáno 2:2.

    Bohužel jsme brzy inkasovali na 2:3 a poté i na 2:4. Gól na 2:4 by Pavel Zedníček okomentoval slovy:“ Je, to byly jesle, to byly jesle!“ No nic, sundal jsem ze sebe Biografa a šlo se chytat dál. Poslední inkasovaný gól mě naštval. A taky vím proč. Protože po mé nahrávce Šali vyzval Urnu ke snížení na 3:4. Místo vyrovnaného stavu jsme museli opět dotahovat.  Šance na další vyrovnání přicházely a soupeř byl zatlačen na svou polovinu. V jedné chvíli opět spíše odkopával . Vyrovnat se nepodařilo a inkasovaný pátý gól přišel se závěrečným hvizdem. V této fázi zápasu již chodil soupeř v přečíslení i tři na jednoho.

     Po zápase jsme zašli s Philem Lipellim na pivo a k půlnoci si řekli:“Ty jsi dostal pět gólů, já jsem dostal pět gólů – tak to smažme a buďme si kvit!“.

Klasickému baletu i malé kopané zdar a gólmanskému řemeslu zvlášť !!! Váš Harapejsek Hara